Ať máme názory na výchovu jakékoli, v podstatě chceme, aby lidé kolem nás dělali dobro, a naopak nedělali zlo. A dokonce i v našem státě je ještě stále vymezená jakási hranice, za kterou už říkáme o lidských činech, že jsou zlé. Ano, šikanovat je zlé, krást je zlé, vraždit taky, a protože je to zlé, snažíme se tedy seč můžeme, aby lidé kolem nás tyto věci nedělali.
Jak se toho dá docílit?
Způsobů je mnoho, ale v základu jsou pouze dva, a to příklad a příkaz.
Ano, já chci, aby jednou mé děti nelhaly, a tudíž ani já nebudu lhát, a půjdu jim tak příkladem. A protože příklady táhnou, rozhodně to mé děti nějak ovlivní. Co je v tomto případě podstatné je to, že já svým příkladem nikoho nenutím, nepoužívám jakýkoli trest nebo donucovací prostředek, abych lidi okolo naučil chovat se žádaným způsobem. V takovém případě není motivem k poslušnosti a dobrému chování strach, ale člověk se chová správně sám ze své svobodné vůle.
Tento způsob je zajisté ze všech nejlepší, a nakonec vede k nejlepším výsledkům. Dokonce ani příkazy bez příkladu nemají valnou šanci na úspěch. Otázka je ale, jestli je tím jediným správným a možným.
Má totiž jeden háček, a to že lidé musí chtít.
Sebelepší příklad totiž nakonec nemusí být následován, Boží Syn když sestoupil na Zemi by o tom mohl vyprávět.
A tak dobré příklady občas místo následovníků dostanou kříž a hřeby.
Bylo to jeho selhání?
Že by snad nebyl dokonalým příkladem?
Já si to nemyslím.
Druhá metoda je příkaz.
Tu nemáme rádi, a ani já jako dítě jsem neměl. Vždyť co je na tom špatného oškubat té kytce trošku listí, stejně ho má dost! A proč bych si já nemohl od plných plic vzdorně zařvat, když mi maminka nedonese dost včas požadované papu?
A tak, jestliže se člověk odmítne poddat příkazu i s případnou domluvou, následuje trest.
To je nevyhnutelné, protože pokud člověk zjistí, že za porušení příkazu žádný trest nenásleduje, nic ho od porušování příkazu neodvrátí.
A prosím abyste si všimnuli, že tento princip je stejný ať se to týká zákonů ve státě, nebo výchovy malých dětí v rodině. Vždy je zde nějaký příkaz, za jehož nedodržení následuje trest. Co se liší je jen míra a způsob trestu, a vymezení příkazů.
Nic víc.
Změní trest člověka?
Ne, nezmění, to opravdu dokáže právě ten příklad spolu s mocí Boží. Neříkám ovšem, že trest nemůže člověka přivést k zamyšlení, k pochopení právě toho příkladu. To je tichým přáním každé laskavé trestající ruky, nepůsobí bolest pro bolest, ale působí bolest, aby uchránila od větší bolesti v budoucnu. Ale znovu, člověk musí sám chtít.
Máme tedy tresty zrušit protože člověka vždy nezmění?
To by znamenalo, že jsme vůbec nepochopili, k čemupak tresty jsou. Ne, ony opravdu nemají za cíl změnit člověka, ale spíše ochránit před ním ostatní.To by znamenalo, že jsme nepochopili druhou důležitou funkci trestu. Tresty totiž také mají před člověkem chránit ostatní.
Pokud někdo vraždí, nepatří snad do basy i přesto, že ho to nejspíš vůbec nezmění?
A pokud někdo krade, cožpak mu nenáleží trest bez ohledu na to, jestli se změní nebo ne?
A analogicky v rodině, pokud jedno dítě bije druhé, nepatří mu trest?
A když to zjednodušíme na základní princip – pokud někdo dělá něco zlého svému bližnímu, nepatří mu za to trest?
Ne kvůli změně člověka samotného, ale kvůli ochraně ostatních, a jemu pro výstrahu.
To je funkce trestu. Trest znamená, že člověku je způsobena bolest, něco co on pocítí jako nepříjemné, aby si podruhé rozmyslel něco takového dělat.
A to může mít různé podoby, od zatracované hole na hřbet, přes odnětí svobody, zabavení majetku, sebrané kapesné až k trestu smrti.
Princip však zůstává stále stejný.
Trest tím pádem zadržuje lidi od páchání zlých věcí a za nástroj má strach. Strach z toho, že když budu dělat něco špatného, dostanu trest, a bude mi způsobeno něco, co je mi nepříjemné.
Ne, v nitru lidi sám o sobě opravdu nezmění, ale může jim zabránit dělat špatné věci, které by dozajista dělali, pokud by tu trest nebyl.
Nebo si snad myslíte, že když zrušíme tresty, tu ejhle, lidé jako mávnutím kouzelného proutku začnou být laskaví, milí, hodní a kdeco jiného prostě jen proto, že už tu nad nimi není ta strašlivá duchna strachu ze zákona a trestu? Že když je oprostíme od strachu z trestu, že budou hodnější, milejší, budou páchat méně zla?
Jak neuvěřitelně hloupá myšlenka!
Tím se obloukem dostáváme zpět k nebohým trestaným dětem.
Jako u každého člověka, tak i u dětí občas platí, že sebelepší příklad a sebepropracovanější domluva prostě nezabírá.
Když ta kytka měla fakt moc listí! A navíc, mně je to příjemné, když je trhám!
A prosím vás, pokud opravdu jste takovým příkladem a umíte tak domlouvat, že trest je pro vás již přežitkem, přijďte mne někdy navštívit. V takovém případě bych vás opravdu chtěl poznat, neb kdybyste vy byli na světě za dob Kristových, možná byste domluvili farizeům, aby Syna Božího neukřižovali, a být na světě za dob Hitlera, jistě byste byli úspěšnější než pán Daladier a podobní, a vydáte-li se do ulic ghett ovládaných gangy mladistvých, světlo humanity půjde za vámi a bude osvěcovat všechny ubohé duše, které vám budou zobat z ruky a po jemné a něžné domluvě se krotce schoulí pod vašimi křídly.
A kdyby se vám to zdálo jako moc veliký úkol, zkuste vysvětlit dvouletému dítěti, že opravdu nemá otrhávat listí z té kytičky nebo točit knoflíky u plynového sporáku.
A hodně štěstí.
Já jen tiše doufám, že v takovém případě nebudu mít mnoho co do činění s vašimi dětmi.
Ještě bych chtěl popsat jeden efekt, který se tím pojí. Když jsem byl menší, neměl jsem výprasky rád. Víte, ono to bolelo, a já mám svůj zadek moc rád na to, abych si po něm nechal dobrovolně rajtovat.
Ale co se dalo dělat, své taškařice jsem si musel pod pohrůžkou znevážení mých zadních partií rozmyslet.
Pak jsem vyrostl, pochopil jsem trošku víc věcí, a tu začal působit i ten příklad. Najednou jsem pochopil, že to, co jsem dělal, bylo opravdu špatné, a že kdyby mě od toho rodiče nedrželi dál (i za cenu strachu), pak bych šel po té cestičce dál a dál a nakonec způsobil jiným i sobě mnoho zármutku.
A tak jsem začal poslouchat nejen kvůli strachu z trestu, ale již i kvůli tomu příkladu.
Nicméně pokud mi budete tvrdit, že kvůli tomuto efektu si můžeme dovolit tresty zrušit, buďte v tom prosím zcela důslední. Nejen tělesné tresty holí, ale i odebírání kapesného, poznámky ve škole, špatné známky, o psychických trestech nemluvě, zrušte vězení a nechte tu zločince pobíhat volně, vždyť přeci musí stačit dát jim dobrý příklad, zrušte nucené práce a pokuty, nakonec zrušte soudy a nechte lidstvo ať tedy konečně žije svobodno beze strachu z trestu.
A já budu doufat, že se toho nedožiju.
Příkaz s trestem a příklad tedy nejsou proti sobě v rozporu, naopak, jsou to spojené nádoby, které musí na této Zemi jít ruku v ruce. „Viděl jsem jedno zlo na zemi,“ říkal John Bunyan, „že jsou děti trestané za věci, které se naučily od svých rodičů.“ Pak ani trest nemá žádný účinek.
Trest a příkaz bez příkladu působí jen vzpoury a revoluce.
Ale pokud odstraníme trest i se strachem, který ho doprovází, bude následovat bezpráví a anarchie, neboť lidé, kteří nechtějí následovat příklad, nebudou nijak postižitelní ani zastavitelní.
A to platí jak pro děti, tak pro dospělé, obojí jsou to prostě lidé.
A ještě jednou připomínám, že trest musí bolet, musí být nepříjemný, jinak není žádným trestem, a vůbec nemůže plnit svoji funkci.
Nepleťte si ale, prosím, trest s bitím a týráním. Můj otec mne trestal, protože mne měl rád, a já to za žádné týrání nepovažuji.
Naopak, jsem za to rád.
Doplnění:
Článek byl po komentáři Pavla Sikory doplněn, doplněné texty jsou kurzivou, nahrazené věty přeškrtnuté. Za komentář děkuji.
Doplnění a shrnutí:
Přemýšlel jsem ještě o celém tématu doma, a došel k následujícím věcem:
Není pravda, že trest nemá mít výchovný účinek, a má pouze chránit ostatní před „hříšníkem“. Ukazuje to, že i já můžu vylít s vaničkou i díte, a je lepší, když jsem na tuto činnost upozorněn.
Věci, za kterými si hodlám stát:
- Trest je ze své podstaty způsobená bolest. Pokud nebolí (jakýmkoli způsobem) není to trest
- Není pravda, že když někoho trestáme, znamená to selhání ve výchově. Je to jednak proto, že ne každému se dá vše vysvětlit (i přes sebelepší domluvy si některé děti prostě musí na ta kamna sáhnout), a pak také pro zarputilost lidského srdce (a já to stejně udělám i když moc dobře vím, že je to špatné, a bylo mi to vysvětleno dostatečně)
- Trest a jeho drsnější brácha soud se mají používat když není jiného vyhnutí – tj. když selže z výše uvedených důvodů příklad, rady i domluvy
- Není možné tresty paušálně zrušit, protože lidé (i děti), kteří chtějí i přes domluvy dělat zlé věci by pak nebyli nijak zastavitelní. Z toho vyplývá, že takové lidi opravdu od páchání špatností chrání jen ten strach z trestu, a už ne nějaká sebereflexe či pokání (ke kterému ale občas mohou skrze trest dojít). A z toho vyplývá, že není pravda, že strach, či možná radši bázeň před spravedlivým trestem, je k ničemu. Trest tedy kromě funkce výchovné má i funkci zastrašující, která je také dobrá. A nechceš-li se bát trestu, nedělej špatné věci.
- Lidé, kteří říkají „nebijte děti i když dělají zlé věci, bolí je to“ v podstatě říkají „aby dítě nic nebolelo je důležitější než aby nedělalo špatné věci“. To pokládám za hloupost.
- O čem lze diskutovat je který z trestů je nejlepší. Poznámky, napomínání a špatné známky ve škole jsou v současné době nepoužitelné z důvodu, že už člověka „nebolí“, a tudíž nemají funkci trestu. Psychické tresty (nebudu s tebou týden mluvit) bolí a tudíž plní funkci trestu, ale často zanechávají trvalé šrámy na duši. Z toho důvodu si myslím, že staré dobré „nabití holí“ plní funkci trestu ještě pořád nejlépe, neboť pokud je prováděno spravedlivě, pak nezanechává újmu na duši, a bolavý zadek přestane po chvíli bolet. Neříkám ale, že to je jediná možná forma trestu.
K tomu všemu chci ještě dodat, že to nepíšu z pohledu sadistického rodiče, který nezvládá výchovu, ale jako mladý člověk, který měl zatím tu čest být jen na špatném konci „hole“, kterou držel v ruce jednak můj otec a jednak můj drahý Pán Ježíš. Mohu tedy klidně svědčit, dobrovolně a s plným vědomím, že jsem to vyzkoušel, zažil, a zjistil, že „tvá berla i hůl mě potěšují“, a že „výchova se zdá někdy krušná, ale pak přinese dobré ovoce.“