A jak na to šel Ježíš? No přece tam nejdřív všechny zpráskal jaxpy, aby se jim rozsvítilo v makovicích, zabedněncům, máti řek na svatbě v Káně pěkně od plic, že si to spasení představuje jak Hurvínek válku, bodejť by ne, když se vdávala tak mladá a nedodělala si ani maturitu, na římské okupanty seslal mor a pravé neštovice a po cizoložnici první hodil kamenem, protože kdyby to neudělal on, tak to neudělá nikdo a kam by ten svět pak spěl. Lex dura, sed lex und Ordnung must sien, nicht wahr? Jednou je psáno nesesmilníš, taxakra nesesmilníš! Vina byla jasná (líbíla se všem, ale nevěrná byla jen s jedním), tak jaképak zbytečné cavyky, zákon stanoví za cizoložství spravedlivý a výchovný trest.

A ano, Ježíš přišel, aby nás strachu zbavil, a vy možná trochu budete tušit, jak jsem za to rád. Ale jak to udělal? Ne, Bůh není policajt, On je láska a pravda, ale je také soudce, který vydává zákony. A pokud člověk zákony překračuje, měl by se bát – přestože zákony samy o sobě jsou dobré, a vůbec tady nejde o jakékoli svévolné bití nebo policajtování. Ta nařízení jsou dobrá. Ale přesto nakonec ten dobrý Bůh bude soudit lidi podle těchto nařízení, protože je spravedlivý.

Jak se tedy dá zbavit strachu z trestu? Inu, člověče, jednej dobře, a pak se nemusíš trestu bát. A to nás Ježíš bezpochyby přišel svým příkladem naučit, o tom se nebudu hádat. Ale tím nezrušil Boží přikázání ani soudy, ty jsou stále platné.